#11 Tibetská kniha mrtvých (Bardo Thödol)

Tibetská kniha mrtvých (Bardo Thödol)

Co se děje po smrti? Tato otázka nikdy nepřestane lidstvo fascinovat. Bardo Thödol popisuje cesty, kterými se po smrti lidská duše ubírá. Smrt není jistě koncem života, ale jen jeho pokračováním, s novými výzvami i příležitostmi.

Bardo Thödol je jeden z nejstarších známých textů v tibetském jazyce. Jeho tvůrcem je indický učitel jógy Padmasambhava, řečený „Velký guru Barda thödol“, který jako první vykládal v Tibetu buddhistickou nauku. Tento text patří do celé řady buddhistických textů, které byly v 9. století před pronásledováním buddhismu ukryty v jeskyních a znovu nalezeny v 11. století, když byl v Tibetu buddhismus uznán za oficiální náboženství.

Tibetská tradice říká, že Bardo thödol bylo zapečetěno „sedmi pečetěmi ticha“ a otevřeno bylo proto, aby lidstvo mělo znovu možnost volby: být podmaněno hmotou, nebo mířit k duchovnu potlačováním vlastního egoismu a překonáváním svých hranic. První vydání tohoto textu na Západě v roce 1927 nazval vydavatel Dr. W. Y. Evans-Wentz „Tibetská kniha mrtvých“.

Původní tibetský název však obsahuje mnohem složitější symboliku: bardo (tib. bar-do) znamená „mezi dvěma“ a vztahuje se k přechodnému stavu (vědomí) mezi smrtí a znovuzrozením. Thödol (tib. thosgrol) znamená „naslouchání srdcem“, ale celý název se překládá jako „vysvobození skrze naslouchání na úrovni, která následuje po smrti“.